Světelné znečištění
Konstrukce svítidel a spotřeba energie jsou konkrétně v oblasti osvětlení doplněny snahou o tzv. „temné nebe“. V této souvislosti můžeme slýchat termíny jako „světelné znečištění“ nebo „rušivé světlo“. V principu se nejedná o nic jiného než o množství světla, které je vyzařováno nebo odráženo do atmosféry. Tato aktivita si klade za cíl, aby výrobci a konstruktéři svítidel navrhovali nejenom taková svítidla, která budou vyrobena z plně recyklovatelných materiálů a byla vybavena takovými komponenty, které budou efektivně využívat elektrickou energii, ale aby distribuce světla byla koncentrována pouze na ta místa či prostory, která jsou předmětem osvětlení. V obecném principu to znamená odklon od tak populárních „světelných koulí“, či jiných všemi směry svítících a vypouklých svítidel.
Dále využívají velmi účinné reflektorové plochy uvnitř svítidla, difuzory a clony, zabraňující únik světelné energie do horního poloprostoru a mimo osvětlovanou komunikaci.
Světelné znečištění má nepříznivý účinek pro faunu a to zejména pro závislost jejího biorytmu na okolním světle.
Světelné znečištění vytváří takzvaný světelný závoj zhoršující rozlišovací schopnosti oka a snižuje zrakovou pohodu. Tento závojový jas dále znemožňuje astronomická pozorování.

